„Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás…“ Jan 15:16
Ježíš řekl: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu“ (Jan 15:16). U vztahu je důležité, jak začne. Aby se mohl dobře rozvíjet, musí se všechny strany cítit bezpečně. Když tě například někdo pozve k sobě domů na večeři, je logické očekávat, že jako hostitel splní určité společenské povinnosti. Neměl by ses ptát, zda jsi u nich vítán, jestli tam bude dostatek jídla, aby se všichni najedli, nebo jestli bude pro tebe místo u stolu. Takové věci by tě mohly znepokojovat, kdybys nebyl pozván.
Stejně tak ti dává jistotu vědomí, že jsi „vyvolený a ustanovený“ Bohem. Znamená to, že jsi přijatý; nemusíš dělat předvolební kampaň, abys byl zvolen. Pokud si myslíš, že když jdeš v církvi dopředu, abys vydal život Kristu, znamená to, že ty sis vybral Boha, pak se ještě jednou zamysli! To Bůh si vybral tebe! Udělal to ze dvou důvodů – aby ti požehnal a aby tě učinil požehnáním pro druhé (viz 1. Mojžíšova 12:2).
Na začátku ale možná ne každé jeho požehnání bude něčím, z čeho se budeš radovat. V Bibli se o požehnání píše: „Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání?“ (Malachiáš 3:10). Někdy jsou Boží požehnání tak ohromující, že když je Bůh začne vylévat, přemýšlíš, jestli to vůbec zvládneš. Opravdu by ses mohl obávat – kdybys byl tím, kdo inicioval vztah! Jenže jsi to nebyl ty, kdo si vybral Boha, ale on si vybral tebe. A kohokoliv on povolá, toho také vystrojí. Jediné, co potřebuješ, je, být otevřený a reagovat. „… ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti“ (Římanům 6:13).