„Proto … směřujme k dospělosti.“ Židům 6:1
Všichni jsme na tom stejně – máme k dispozici sto šedesát osm hodin týdně. Pokud ale jediný čas, který věnuješ svému duchovnímu růstu, je čas, který v neděli ráno strávíš v církvi, pak nikdy nevyrosteš z duchovního dětství. Zamysli se nad tím. Malé dítě se nemůže samo živit, vybíralo by si bonbóny místo mrkve; neustále padá a někdo ho musí znovu stavět na nohy; při svém batolení se nevyhne nehodám; je v podstatě zaměřeno jen na sebe a musí být kázněno a vychováváno. Vidíš ten obraz?
Nové narození, znovuzrození, je vzrušující, ale mělo by být pro tebe spíš odrazovým můstkem než dětskou postýlkou. Bible říká: „Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti“ (Židům 6:1). Všimni si slova „nezůstávejme“. Znamená to, že je to na tobě! V určitém okamžiku si musíš umět říct: „Ode dneška budu dělat to, co je zapotřebí k duchovnímu růstu a objevení Božího plánu pro můj život.“
Ke konci první světové války požádal generál Louis Lyautey svého zahradníka, aby mu na pozemku vysadil jeden stromek. Zahradník ho upozornil, že tento druh roste neobvykle pomalu a bude trvat téměř sto let, než vyroste do plné velikosti. „V tom případě,“ odpověděl generál, „neztrácejme čas. Zasaďte ho ještě dnes odpoledne!“
Zde je spolehlivý plán pro růst k duchovní zralosti: „Zákon Hospodinův je jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí. Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří!“ (Žalm 1:2-3, B21).