„Sledujte mě … a co udělám, udělejte i vy.“ Soudců 7:17
V předvečer velkolepého vítězství nad Madjánci řekl Gedeon své třísetčlenné armádě: „Sledujte mě … a co udělám, udělejte i vy“ (Soudců 7:17). Jak by reagovali tví známí, kdybys jim tohle řekl? Musel bys ta slova upravit například takto: „Následujte mě v podnikání, ale ne v mém rodinném životě“? Nebo: „Dbejte mých odborných rad, ale nedejte na můj osobní život“? Aby sis získal respekt a byl hoden následování, potřebuješ dvě kvality, na kterých opravdu záleží. První z nich je přesvědčení. Přesvědčení je soubor zásad, jimiž se řídíš a kde odmítáš přistoupit na kompromis. Pragmatik upravuje svá přesvědčení a činy podle takových hledisek jako například minimalizování rizika, snaha nezpůsobit moc rozruchu, či zůstat oblíbený a uznávaný. Člověk, který má určité přesvědčení, tohle nedělá.
Jednoho časného rána David Hume, skotský filozof a náboženský skeptik, spěchal, aby nezmeškal kázání evangelisty George Whitefielda. Na otázku, zda skutečně věří tomu, co velký evangelista kázal, Hume později odpověděl: „Jistěže ne! Ale je to jeho práce, a já jsem chtěl slyšet člověka, který opravdu věří tomu, co káže!“ Spisovatel Larry Phillips řekl: „Mezi ocelí a cínem existuje nepřehlédnutelný rozdíl, zvláště když do něčeho narazí. Opravdu ryzí přesvědčení působí zkrátka jako ‚slova z oceli‘. V jejich tónu zní rozhodné odhodlání. Je třeba si uvědomit, že přesvědčení nelze zfalšovat! Lidé vždy poznají rozdíl mezi zvukem ‚slov z oceli‘ a ‚slov z cínu‘, bez ohledu na to, jak silně tím cínem budeme mlátit.“
Lidé poznají rozdíl mezi tvým hlubokým přesvědčením a intelektuální pózou. Pokud nejsi niterně přesvědčen o tom, co říkáš, čím bys je mohl přesvědčit?