„Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána…“ 2. Petrova 3:18
Zde jsou dvě věci, které ti pomáhají v tvém osobním růstu:
1) Tvé vztahy. Bible říká: „Půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?“ (Ámos 3:3). Společnost, v níž se zdržuješ, tě buď pozvedá, udržuje na stejné úrovni, nebo sráží. Jedna dáma napsala do poradny v časopise dopis: „V posledním ročníku školy vzal učitel angličtiny mou esej a před celou třídou ji roztrhal. Byla jsem ponížena, cítila jsem se hloupě. Stalo se to před lety, ale já jsem na to nikdy nezapomněla.“ Jeden špatný učitel během několika krátkých vteřin doživotně srazil sebevědomí této ženy.
2) Tvá reflexe. Když se učitel nedělní školy zeptal malé dívky: „Kdo tě stvořil?“ Odpověděla: „Kousek mě stvořil Bůh.“ Učitel se zeptal: „Co tím myslíš?“ Děvče odpovědělo: „Bůh mě stvořil malou a zbytek jsem vyrostla sama.“ Bůh nás činí zodpovědnými za osobní růst. Žalmista napsal: „Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích“ (Žalm 119:99, ČSP). Slovo „rozjímám“ znamená „reflexní myšlení“. Jako při pomalém vaření, rozjímání umožňuje, aby se tvé myšlenky pozvolna utvářely, dokud nebudou hotové. Většina lidí raději jedná, než myslí. Ale jak poznamenal Sokrates: „Život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít.“ Reflexní myšlení je z mnoha důvodů nepohodlné. Například máš potíže se soustředit. Proces rozvažování považuješ za nudný a nemáš nijak velké potěšení z času stráveného nad složitými tématy. Ale pokud si nevytvoříš čas na reflexi a rozjímání, nedozraješ. Nevyrosteš v „milosti a v poznání“ (viz 2. Petrova 3:18), které potřebuješ k úspěchu. Je to tak jednoduché.