„Ukázal se mu Hospodin v ohnivém plameni zprostřed keře.“ 2. Mojžíšova 3:2, přel. z angl.
Mojžíš žil po čtyři desetiletí na odvrácené straně pouště – to je více než dvacet jedna miliónů minut! Jeho život byl asi fádní, dokud nepřišlo zjevení. V den, který začal stejně jako čtyři tisíce šest set dnů předtím, zahlédl Mojžíš koutkem oka hořící keř. Pak uslyšel zprostřed křoví hlas, který volal jeho jméno. Bůh někdy překvapí! Hořící keř je asi stejně absurdní jev, jako mluvící osel. Ale počkej, to Bůh přece také udělal!
Když už dlouho chodíš s Bohem, je tu nebezpečí, že si můžeš začít myslet, že už víš, jak Bůh jedná. Snažíš se ho zaškatulkovat, ale žádná škatulka není dost velká, aby ho mohla obsáhnout. Bůh říká: „Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše“ (Izajáš 55:8-9, ČSP). Místo toho, aby tvůj život bezcílně ubíhal a dny ti proplouvaly mezi prsty, je třeba, abys každé ráno vstal a modlil se: „Otče, děkuji za tento nový den. Dej mi čerstvý vhled do svého slova, který by mi odkryl nové stránky tvé povahy, abych mohl činit tvou vůli a oslavit tě.“
Staň se bdělejším a ostražitějším, nepropásni, co má pro tebe Bůh připravené. Udělej to, co udělal Mojžíš: „Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří“ (2. Mojžíšova 3:3, ČSP). Snaž se, abys dnes „uviděl“, co Bůh ve tvém životě dělá!