„Vírou Izák požehnal Jákobovi a Ezauovi ohledně budoucích věcí.“ Židům 11:20, B21
Každé dítě potřebuje požehnání od svého otce a každý otec by měl dětem žehnat. Když Izák žehnal svým synům, činil to v Boží autoritě, nikoliv ze sentimentu nebo nadržování. Podle židovské tradice mělo otcovské požehnání tyto složky:
1) Smysluplný dotek. „Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl … Nato jeho otec Izák řekl: ‚Přistup prosím a polib mě, můj synu!‘“ (1. Mojžíšova 27:22, 26). Otcovské požehnání zahrnovalo vkládání rukou, polibek a láskyplné přijímající obejmutí. Ježíš znal důležitost tohoto aktu: „Potom je (děti) bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim“ (Marek 10:16, B21). Pokud tvé děti od tebe dostanou takové projevy lásky, bude to jistě požehnáním pro jejich srdce, táto.
2) Slova lásky. Než Izák požehnal Jákobovi, řekl mu: „Hle, vůně mého syna – jak vůně pole, jemuž Hospodin žehná!“ (1. Mojžíšova 27:27, B21). Městského člověka mohou taková slova udivit, ne však Izákovy chlapce. Izák, který miloval přírodu, tím sděloval: „Tohle je mé dítě – kluk z venkova, lovec, chlap jako jeho táta!“ Výstižnější slova svým synům říct nemohl.
Táto, ujisti se, že tvá slova nejsou ponižující nebo necitlivá. Promlouvej slova, která říkají: „Miluji tě, věřím v tebe, jsem na tebe pyšný a vždycky tu pro tebe budu.“