„… pohnulo se dítě v jejím těle…“ Lukáš 1:41, B21
Podívejme se na zajímavou část vánočního příběhu, která nás vyučuje o „přátelích v Duchu“: „V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a zvolala velikým hlasem: ‚Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.‘ … Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů“ (Lukáš 1:39-42, 56).
Maria a Alžběta nebyly jen sestřenice; byly to „přítelkyně v Duchu“. Nebylo mezi nimi jen spojení sociální, byly spojeny i na hlubší úrovni duchovně. Proto Maria „spěchala“ k Alžbětě na návštěvu a strávila u ní tři měsíce. Proto také Alžběta potvrdila, že se v Mariině životě plní zázračné Boží záměry, a chválila ji za její poslušnost.
Když tě Bůh povede k někomu, kdo byl dotčený jeho Duchem a nosí v sobě vizi, která byla počata Duchem svatým, nabídni takovému člověku pomoc, važ si jej a vybuduj si s ním vztah. Vztah mezi těmi dvěma ženami nevznikl proto, že byly součástí stejné rodiny. Pravda je taková, že naše rodiny bývají někdy těmi prvními, kdo nás kritizují, a posledními, kdo nás chápou. Všimni si, že když Maria pozdravila Alžbětu, dosud nenarozené děťátko v jejím lůně poskočilo. Jak poznáš „přítele v Duchu“? Když promluví, něco v tobě bude rezonovat. Je to proto, že jste oba naplněni týmž Duchem a zmocněni ke konání Boží vůle.