„… zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, zač by mě měli vsadit do jámy.“ 1. Mojžíšova 40:15
Josef žil příkladným životem. Pro svého zaměstnavatele vydělal jmění, odolal sexuálním nabídkám šéfovy manželky a zůstal věrný Bohu. A co bylo jeho odměnou? Trest vězení bez naděje na podmínečné propuštění.
Od kdy vede cesta k úspěchu přes útesy? Od té chvíle, kdy zlo vstoupilo do našeho světa. A dokud bude satan „obcházet jako lev řvoucí“ (viz 1. Petrova 5:8), bude mezi Božím lidem páchat spoušť. Bude zavírat kazatele do vězení jako Pavla. Bude vyhánět pastýře na odlehlé ostrovy jako Jana. Bude postihovat Ježíšovy přátele nemocemi jako Lazara. Ale jeho strategie se mu vždycky vymstí. Uvězněný Pavel napsal své epištoly. Vyhnaný Jan viděl nebe. Lazarův hrob se stal jevištěm, na němž Kristus předvedl jeden ze svých největších zázraků. Vězení, kam zavřeli Josefa, se stalo jeho odrazovým můstkem do paláce, pro nějž ho Bůh předurčil. Při pohledu zpět si mohl říct: „Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid“ (1. Mojžíšova 50:20, ČSP).
Hledej tedy v neúspěších svého života Boží záměr, a začneš je vnímat jako odrazové můstky k požehnání. „Hospodinův planoucí hněv se neodvrátí, dokud nevykoná a nesplní záměry jeho srdce“ (Jeremjáš 30:24). Bůh použije okolnosti, v nichž se dnes nacházíš, aby tě posílil, přitáhl tě k sobě blíž a uskutečnil ve tvém životě svou vůli.