„Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků…“ Židům 12:3
Vzpomínáš si na starou píseň Elvise Presleyho „Ale nestoupni mi na mé modré semišové botky“? Nemusíš se dožít příliš vysokého věku, než někdo přesně tohle udělá – šlápne ti na nohu.
Než ale ztratíš kuráž a hodíš ručník do ringu, podívej se ještě jednou na Ježíšův život. Ačkoliv byl ve všech směrech dokonalý, pořád ho kritizovali. Nepřátelé mu říkali „milovník hodů a pitek“ (viz Matouš 11:19). Dokonce ho obviňovali, že je posedlý démonem (viz Jan 8:48). Přesto nikdy nedovolil, aby jej přemohla hořkost nebo znechucení. Pro něj byla každá překážka příležitostí k projevu milosti a pevného odhodlání. Ti, které miloval, mu lámali srdce, a přece měl pro druhé porozumění a útěchu. V nemoci viděl příležitost uzdravovat nemocné, v nenávisti příležitost milovat své nepřátele, v pokušení příležitost přemáhat tělesná nutkání, s nimiž se všichni potýkáme, a v urážkách příležitost odpouštět. Procházel životem tak, že zkoušky měnil ve vítězství. A on je pro nás vzorem.
Bible říká: „Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu“ (Židům 12:3). Vezmi si Bibli a znovu si přečti, co Ježíš vyučoval. Ve svém slavném kázání na hoře řekl: „Znáte dobře starý psaný zákon: ‚Miluj svého přítele,‘ i to nepsané, co se k tomu dodává: ‚Svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já proti takovému tvrzení vznáším námitky a říkám vám: ‚Své nepřátele milujte! Ukažte jim, co je ve vás nejlepšího, ne nejhoršího … Projevujte svým životem štědrost a milost vůči jiným‘“ (Matouš 5:43-48, přel. z angl.). Takhle žil Ježíš – a chce, abys ty žil stejně.