„Nechte děti přicházet ke mně…“ Marek 10:14
Dovedeš si představit, jak se ty děti cítily, když Ježíš pokáral své vlastní učedníky, že je odstrkují, a řekl jim: „Pojďte ke mně“? Kolik osudů se toho dne změnilo, protože Ježíš ty maličké miloval a udělal si na ně čas! Dal jim něco, co potřebuje a zaslouží si každé dítě: sebehodnotu a důstojnost vlastních myšlenek a názorů. Jestliže mi nasloucháš, znamená to, že to, co říkám, je důležité. A co je ještě důležitější – já jsem pro tebe důležitý. Když dítě celá léta slyší: „Neotravuj mě. Sklapni! Nemám čas…,“ začne v něm odumírat něco důležitého – tvořivost a důvěra. Dovedeš si představit, že bys měl čelit životu bez těchto vlastností? Možná namítáš, že jsi příliš zaměstnaný. Možná ano, ale určitě nejsi zaměstnaný více než Ježíš, a ten si na děti čas udělal.
Slyšíte, rodiče? Tlak sílí. Nápravná zařízení jsou dnes plná dětí, které se dopustily zločinů, jaké obvykle páchají dospělí. A když je zkoumáme, zpravidla zjistíme, že nakonec „vybuchly“ proto, že se nikdy nenaučily vyjadřovat své emoce konstruktivním způsobem! Jako dítě vzal kladivo a rozmlátil svou hračku na kousky; teď jako muž proráží pěstí zdi nebo mlátí manželku. Změnilo se číslo košile, kterou nosí, ale signály v jeho hlavě jsou stále stejné: „Nikdo mi nenaslouchá, nikdo mi nerozumí, nikomu na mně nezáleží.“
To je vážná věc. Pokud si myslíš, že děláme mnoho rámusu kvůli maličkosti, pak se znovu zamysli. Změň ve své rodině pořadí priorit. Udělej to správně, a budeš žít s krásnými vzpomínkami. Udělej to špatně, a budeš žít s lítostí.