„… v úctě dávejte přednost jeden druhému.“ Římanům 12:10
Na sklonku života si začneš uvědomovat, že nezáleží jen na tom, co děláš, ale hlavně na tom, co děláš pro druhé. Nejubožejšími lidmi na zemi jsou ti, kteří nenávidí, škodí druhým a zraňují je. Naproti tomu nejšťastnějšími jsou ti, kdo tráví život pomáháním druhým. Je to jednoduché – do jaké míry pomáháš druhým, do takové míry jsi spokojený. Básník John Albert Holmes řekl: „Je dobré si uvědomit, že celou populaci vesmíru, až na jednu drobnou výjimku, tvoří druzí lidé.“
Takže co děláš pro druhé? Dokážeš se s druhými radovat, když něčeho dosáhnou? Pavel napsal: „… v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10). Až s tebou příště někdo bude sdílet své úspěchy, odolej pokušení skočit mu do řeči a říct mu něco lepšího o sobě. Pokud se nedokážeš ovládnout, bereš druhému radost, vzniká mezi vámi odstup a nakonec ho ztratíš. Raději se kousni do jazyka, podívej se na něj a řekni: „To je úžasné; co bylo dál?“ A řekni to upřímně! Když budeš s druhými jednat takto, stanou se dvě věci:
1) Lidé se budou ve tvé společnosti cítit dobře, protože budou mít pocit, že jim opravdu nasloucháš, místo abys netrpělivě poposedával a čekal, až se dostaneš ke slovu.
2) Začnou vnímat, že tě jejich úspěch zajímá a nechceš s nimi soupeřit. To posílí vaše vztahy, protože nebudeš chtít strhávat veškerou pozornost a slávu na sebe.
Tomu se říká „žít pro druhé“.