„… tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost.“ 2. Korintským 10:12
Ježíš vyprávěl: „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘ Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn“ (Lukáš 18:10-14, B21). Zatímco farizeus si myslel, že je nejlépe oblékaným mužem ve městě, Bůh viděl jeho oděv samospravedlnosti jako „poskvrněný šat“ a odmítl jej (viz Izajáš 64:5).
Neznámý básník napsal: „Zdálo se mi, že přišla smrt a u brány jsem stál. Laskavý anděl přistoupil a hned mne vedl dál. Co to však? Vidím tu lidi, jež na zemi jsem znal a vždycky měl jsem jasno, že ty bych sem nezval! Chtěl jsem se ozvat – náhle však jak němý jsem tam stál. Ti lidé žasli, že tu jsem – mne žádný nečekal!“
„(Bůh) … spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství“ (Titovi 3:5, B21). Do nebe se nedostaneme díky svým skutkům, ale díky Kristově činu na kříži. To je pravda. Nesnaž se sám sebe vyvýšit tím, že ponížíš druhého. Nepředpokládej, že máš právo posuzovat něčí charakter, srdce nebo duchovnost. Pokud to děláš, podle Bible ztrácíš „soudnost“.