„K tomu jste přece byli povoláni … abyste šli v jeho šlépějích.“ 1. Petrova 2:21
Jób uprostřed svých problémů prohlásil: „Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato“ (Jób 23:10, ČSP). Zlato se ukrývá hluboko pod zemí, a zabere to hodiny vyčerpávající práce, lopatu za lopatou přeházet tuny zeminy, aby se dostalo na povrch. Stejně tak vyčerpávající a dlouhé je křižování vlastní tělesnosti, když následuješ Ježíše a dáš mu právo, aby „z tebe vydoloval zlato“. Satan se snaží tvůj poklad pohřbít pod vzpomínkami na minulý hřích a neúspěchy. Bůh ale neustále kope, protože chce vydolovat zlato!
Joni Eareckson Tada, která se po nešťastném skoku do vody stala kvadruplegičkou, napsala: „Často musím během dne svůj invalidní vozík šestadvacetkrát nastavovat; občas mám pocit, že to mě i mé přátele přivede k šílenství. Tehdy si vzpomenu na verš: ‚K tomu jste přece byli povoláni … abyste šli v jeho šlépějích‘ (1. Petrova 2:21). Měli bychom předpokládat, že život nebude snadný. Vždyť Ježíš řekl, že na tomto světě budeme mít soužení (viz Jan 16:33). Řekl nám to předem – že máme dar nejen v něho věřit, ale také pro něj trpět. Někdy o takový dar nestojím, ale pokud se Ježíš naučil poslušnosti skrze utrpení, kterým prošel, mohu se i já učit z dvaceti šesti různých úprav mé polohy. Bůh touží po intimním vztahu s námi, ale podle svých pravidel. A tato pravidla vyžadují, abychom trpěli, jako trpěl jeho Syn. Takže až tě příště rány osudu přivedou do hlubokého zklamání, Bůh po tobě chce, abys šel v Ježíšových stopách.“