„Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem…“ Daniel 1:8
V čem byl Danielův problém? Co bylo špatného na tom, jíst nejlepší jídlo v zemi? Většina lidí přežívala na mizerné stravě. Daniel měl příležitost jíst doslova jako král. Proč takový tvrdý postoj? Pokud se ponoříš do kulturních reálií tehdejší doby, zdá se, že v sázce bylo víc. Babylonská hostina byla vždycky konzumována na počest bohů. Takže kdykoli jsi usedl k jídlu, nezúčastnil ses pouze jídla, ale také uctívání. Jídlo bylo nejdříve obětováno pohanskému bohu. Pro židovského teenagera, který bral svou víru v Boha vážně, by účast znamenala kompromitovat to, kým byl. Kdyby jedl jejich jídlo, uctíval by jejich boha. A to bylo pro Daniela za hranou. Musel by dělat kompromisy ve svém charakteru, a to by neudělal.
Své přesvědčení neobjevíš, když jsi pod tlakem; rozhoduješ se pro něj předem. Právě v dobrých časech se rozhodneš, co budeš nebo nebudeš dělat během časů těžkých. Žalmista řekl: „Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit“ (Žalm 119:9-11). Vítězný křesťanský život lze shrnout do těchto tří výroků:
1) Žiji podle tvého Slova.
2) Hledám tě celým svým srdcem.
3) Tvou řeč uchovávám v srdci.