„Sloužíme Bohu, ať už námi lidé … opovrhují … nebo nás chválí.“ 2. Korintským 6:8, přel. z angl.
Kelli B. Trujillová napsala: „‚Já nejsem váš sluha!‘ zavrčela jsem polohlasně na jedno ze svých dětí, když jsem si klekala na všechny čtyři, abych posbírala těstoviny, které se rozhodlo uložit na podlahu. Potom mě napadlo: ‚Doufám, že Ježíš neslyšel, jak tohle říkám! Bohužel takový postoj ke službě přesahuje čištění podlahy. Většinu času je mi služba druhým proti srsti. Pokud je to nějaký obzvlášť smysluplný projekt, kde můžeš slyšet zvukový doprovod inspirativní náladové hudby a zažívat pochvaly, jak skvělý jsi, není to těžké. Ale co služba, o které mluvil Ježíš? Ta neobnáší žádné uznání a vede bitvu proti vlastním sobeckým impulsům.‘“
Harry E. Fosdick řekl: „Žádná pára ničím nepohne, dokud není omezená. Žádná Niagara se nepromění v energii, dokud není svedena do tunelu. Žádný život se nestane velkým, pokud není zamě?en?, oddan?řený, oddaný a disciplinovaný.“
Sloužit v Ježíšově stylu znamená říct: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Galatským 2:20, ČSP). Pavel byl vězněný, bičovaný, kamenovaný, ztroskotal a byl oloupený, přesto řekl: „… procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme…“ (2. Korintským 6:8-10). Bible říká o Ježíšovi: „Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž … proto usedl po pravici Božího trůnu“ (Židům 12:2). A tentýž Duch zmocňuje ke službě druhým tebe, když čerpáš z jeho síly.