„… byl mi dán do těla osten…“ 2. Korintským 12:7
Bibličtí badatelé se nemohou shodnout, co bylo tím Pavlovým „ostnem“. Někteří si myslí, že to mohl být špatný zrak, jiní říkají, že to byla vada řeči, další se domnívají, že šlo o tělesné postižení. Proč nám to Bible nevysvětluje? Kdyby byl tím problémem špatný zrak, řekli bychom si: „To mi nepomůže, já vidím normálně.“ Kdyby šlo o vadu řeči, lidi obdarované v komunikaci by ta slova nepovzbudila. A kdyby to bylo tělesné postižení, zdravý člověk by si řekl: „Tohle se mne netýká.“ Takže důvodem, proč nám Bible neříká nic konkrétního, je možná to, že nám chce říct: „Bez ohledu na to, s jakým konkrétním problémem nebo utrpením bojuješ, tentýž Bůh, který dal Pavlovi zvítězit nad jeho ostnem, dá vítězství i tobě.“
O kom ve svém životě bys mohl říct, že je ti „trnem v oku“? Jaké „trnité“ situaci musíš v práci denně čelit? Možná máš „trnitý“ vztah s někým, kdo potřebuje zvláštní milost, lásku a modlitby. Proto Pavel napsal: „Rosťte v milosti a poznání našeho Pána … Ježíše Krista“ (2. Petrova 3:18, ČSP).
Každý z nás má jiný „osten“, protože Bůh je přizpůsobuje našim potřebám. Proč? Abychom „rostli v milosti a poznání našeho Pána Ježíše“. Bohu jde víc o náš charakter než o naše pohodlí. Takže když se modlíme za lehčí břemena, dá nám silnější záda. Jak to vyjádřil autor písně: „Tím víc dá milost, čím břímě víc tíží, tím víc dá síly, čím těžší je žít. Blíž je vždy soucit, když útok se blíží, čím víc je zkoušek, tím víc mi dá klid.“