„Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ 2. Korintským 12:9, B21
Pavel napsal: „Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, ale řekl mi: ‚Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.‘ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc. S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti!“ (2. Korintským 12:8-10, B21).
Pavel nedostal odpověď, kterou hledal, dokud se nepřestal modlit a nezačal naslouchat. Někdy jsme tak zaneprázdnění tím, že Bohu vykládáme, co by pro nás měl udělat, že nejsme schopni slyšet, co nám říká o tom, co chce udělat v nás. Pokud máš v životě nějaký úporný problém, je možná načase přestat mluvit a začít naslouchat.
Bůh dával Pavlovi lekce v nejlepší době, kdy je byl schopen přijmout – během obtíží. Ze špatné zprávy o těžkých chvílích se tak stává zpráva dobrá – v údolí se dozvíš o Bohu více než na vrcholku hory. C. S. Lewis popsal, jak si Bůh používá bolest pro komunikaci s námi: „Bůh k nám šeptá v našich radostech, mluví k našemu svědomí, ale v našich bolestech k nám křičí.“ Než Bůh promluvil, chtěl Pavel jediné – aby odstranil jeho problém. Poté, co promluvil, si Pavel uvědomil, že ve svém problému našel něco lepšího a většího – nadpřirozenou sílu pro ony těžké chvíle, kdy si uvědomujeme, že Boží přítomnost přesahuje naše problémy a že Boží záměr je větší než naše strádání.