„… tys mi odpustil mou vinu a hřích.“ Žalm 32:5, B21
Když Bůh Davidovi odpustil cizoložství a vraždu, David napsal: „Blaze tomu, komu jsou odpuštěny viny a jehož hříchy jsou přikryty. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepočítá provinění a jehož duch je beze lsti! Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, když celé dny jsem naříkal. Tvá ruka tížila mě ve dne v noci, z mé mízy stal se letní suchopár. Svůj hřích jsem však potom doznal tobě, své provinění jsem odhalil. Řekl jsem: ‚Vyznám Hospodinu své zločiny!‘ a tys mi odpustil mou vinu a hřích“ (Žalm 32:1-5, B21).
Nevyznaný, neodpuštěný hřích tě bude trápit. Ale když ho přiznáš a přijmeš Boží odpuštění, neměl by ses už cítit mizerně. Proč se tedy tak cítíme? Často je to výchovou. Když jsme vyrůstali, slyšeli jsme slova jako: „Doufám, že se stydíš za to, co jsi udělal!“ nebo „Hanba ti!“ A pokud byl náš delikt veliký, jako třeba totální zničení rodinného auta nebo něčeho jiného, dostali jsme možná i podmínku. Jinými slovy, jsme naprogramováni na dlouho přetrvávající vinu. Dobrou zprávou je, že Boží odpuštění takto nefunguje. V momentě, kdy jsme usvědčeni a vyznáme svůj hřích, jsme také od hříchu očištěni, a to vede k obnovení důvěry v Boha.
Nedovol satanovi, aby tě odsuzoval. Odmítni chodit s pocitem viny a zahanbení. Řekni dnes se žalmistou: „… tys mi odpustil mou vinu a hřích“ (Žalm 32:5, B21). Teď jdi a žij svobodně, v jistotě a s radostí!