„V mých ústech bude ustavičně jeho chvála.“ Žalm 34:2, ČSP
Můžeš Bohu vzdávat chválu příliš málo, nikdy jej ale nemůžeš chválit příliš mnoho. David napsal: „Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina“ (Žalm 113:3). „Sedmkrát za den tě chválím…“ (Žalm 119:164, ČSP). „V mých ústech bude ustavičně jeho chvála“ (Žalm 34:2, ČSP). Když jsi přemožen okolnostmi, poslední, co bys chtěl dělat, je chválit Boha. Je to ale to první, co bys měl udělat, protože chvála odpoutá tvou pozornost od sebe samého a přitáhne tě k zázračné Boží moci.
Jóšafat čelil armádě, kterou neměl šanci porazit. Ale když začal chválit Boha, jeho nepřátelé se zničili navzájem a on jen v úžasu přihlížel. Když Pavel a Silas chválili Boha ve vězení, jejich okovy se rozbily a dveře otevřely. Je normální zaměřit se na problém a zapomenout chválit Boha, ale chvála problémy řeší. Petr napsal: „… aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus“ (1. Petrova 1:7).
Začni uznávat moc chvály a rozhodni se, že budeš Boha vyvyšovat bez ohledu na to, jak se cítíš. Chvála tě přivádí do Boží přítomnosti a staví tě do Boží přízně a požehnání. Možná si říkáš, že nerozumíš tomu, jak chvála funguje. Podívej se na to takhle – nemusíš rozumět aerodynamice, abys mohl létat. Prostě nastoupíš do letadla a pilot tě dostane tam, kam potřebuješ. Stejné to je, když chválíš Boha – prostě to udělej a uvidíš výsledky.