„Hle, synové jsou dědictví od Hospodina…“ Žalm 127:3
Děti nejsou prostředek k získání pozornosti. Důvody jako „chci, aby mě někdo miloval“ nebo „souhlasil jsem s dětmi, protože moje žena je chtěla“ jsou přinejlepším nedospělé, v nejhorším případě pak jsou receptem na katastrofu. Pokud přemýšlíš o tom mít děti, je životně důležité udělat si čas a zeptat se sám sebe, jestli jsi na to citově, finančně a duchovně připravený. Stát se rodičem znamená vzít na sebe ohromný úkol být zodpovědný za další lidskou bytost – po zbytek svého života! Dítě nemůžeš vyměnit, vrátit nebo se s ním rozvést, když to nejde dobře. Je to celoživotní závazek a musíš jej přijmout bez předstírání, že je to jinak.
Nedělej si iluze o dětech, které vidíš v kočárcích v nákupním centru. Neklam sám sebe, rodičovství není něco, do čeho dorosteš, až děti přijdou. Příštích přibližně dvacet let budeš v celodenní pohotovosti! Ujisti se, že jsi připravený na ten skok víry, který je potřeba, abys miloval někoho mnohem silněji, než jsi dosud miloval. Dlužíš to jim i sobě. Tak přistupuj k rodičovství s modlitbou, rozvahou a především s humorem dříve, než do toho skočíš. Jedno špatné rozhodnutí na tvé straně může odsoudit celou rodinu k doživotnímu trápení. Tomu se můžeš vyhnout modlitbou a chvílí čekání na to, abys udělal věci správně!
Pokud nejsi připravený vést po příštích několik desetiletí úplně jiný život, zastav se. Děti, které mají děti, potřebují samy životní podporu pro sebe a svá manželství. Přemýšlej o tom a mluv o tom s Bohem.