„… žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás…“ Efezským 5:2
V Americe si občas lidé dávají na nárazník auta samolepku oznamující, že jejich dítě je ve své škole na „tabuli cti“. I když je jasné, že všichni máme radost z úspěchů svých dětí, mohou tu nastat dva problémy. Za prvé, je logické, že to dráždí rodiče, jejichž děti bojují nebo jsou méně nadané. Jedna matka si na nárazník nalepila samolepku: „Moje dítě dokáže zmlátit tvého ‚studenta z tabule cti‘.“ Druhý problém vzniká, když se pýcha rodiny „vozí“ na ramenou nezralého dítěte. Tvé dítě není připravené, aby zvládlo takovou úroveň tlaku! Děti potřebují vědět, že je rodiče milují a přijímají pro jejich vlastní jedinečnou hodnotu.
John McKay, slavný fotbalový trenér na Univerzitě Jižní Kalifornie, měl syna, který byl také úspěšným fotbalistou této univerzity. Když se jeden novinář trenéra McKaye zeptal, zda je na synovy úspěchy pyšný, řekl mu: „Ano, mám radost, že John junior měl letos dobrou sezónu. Dělá dobrou práci a jsem na něho hrdý. Ale stejně hrdý bych na něho byl, i kdyby tento sport nikdy neprovozoval.“
To je skvělá odpověď! Syn by otcovu úctu neztratil, ani kdyby příští sezóna přinesla neúspěch a zklamání, protože jeho místo v otcově srdci bylo bezpečné a nezávislé na jeho výkonu. To je druh lásky, který od tebe tvé děti potřebují. „… žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás…“ (Efezským 5:2). Kristova láska se nezakládá na výkonu. Je bezpodmínečná, neporušitelná a nekonečná. A stejná musí být i ta tvoje!