„Když se modlíš, věř.“ Marek 11:24, přel. z angl.
„Kníže kazatelů“ Charles Haddon Spurgeon řekl: „Věř Bohu tak dlouho, dokud mu nebudeš moci poděkovat za odpověď. Pokud je odpověď stále v nedohlednu, nemodli se tak, aby bylo zřejmé, že v ni nevěříš. Taková modlitba ti místo pomoci bude překážkou, a až s ní skončíš, zjistíš, že tvá víra zeslábla, nebo zcela zmizela. Naléhavost, jakou jsi při takové modlitbě prožíval, zjevně pocházela z tebe samého.
Nemusí být špatně se Pánu o dané záležitosti znovu zmínit, pokud tě nechává čekat. Ujisti se ale, že to činíš ve víře. Jestli nemáš víru, nemodli se. Můžeš Bohu povědět, že stále čekáš, stále mu věříš, a proto mu děkuješ za vyslyšení. Neexistuje nic, co by tak upevnilo víru v jisté vyslyšení, jako když předem Bohu poděkuješ. Modlitby, které se modlíme bez víry, popírají jak Boží zaslíbení z jeho Slova, tak tiché ‚ano‘, které vložil do našich srdcí. Takové modlitby jsou jen výrazem neklidu našeho vlastního srdce, a neklid znamená nevíru. ‚Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili…‘ (Židům 4:3).
Modlitba bez víry často vychází z toho, že se soustřeďujeme spíš na obtíže než na Boží zaslíbení. O Abrahamovi je psáno: ‚Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo … nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení…‘ (Římanům 4:19-20). Měli bychom si dávat pozor a modlit se tak, abychom neupadli do pokušení modlit se bez víry.“