„… vždyť jak v duchu uvažuje, takový opravdu je.“ Přísloví 23:7, ČSP
Myšlenkové vzorce, které si vytvoříš, budeš používat automaticky. To znamená, že když nastane konkrétní situace, budeš naprogramovaný reagovat určitým způsobem. Někdy je to dobře, například když se automaticky vyhýbáš nebezpečí. Jindy ale musíš své automatické fungování přerušit, aby se tvá mysl nevydala špatným směrem.
Například se možná celá léta děsíš oslav se širší rodinou. Letos se můžeš rozhodnout: „Není to moje nejoblíbenější činnost, ale budu na každém ze svých příbuzných hledat něco dobrého.“ Nebo sis možná vytvořil zvyk stěžovat si a připadat si zdrcený každý měsíc, když máš platit účty. Místo toho si můžeš říci: „Budu platit co nejvíce bude možné, a postupně se dostanu z dluhů.“ Nebo třeba nemáš rád svou práci, svého šéfa nebo spolupracovníky. Jestli je to tak, máš na výběr. Můžeš být negativní a kritický, nebo můžeš říct: „Jsem vděčný, že mám práci, mnoho lidí ji nemá. Každý den se budu snažit podat co nejlepší výkon a věřím, že mi Bůh zajistí přízeň mého šéfa. Mé pracovní prostředí nemusí být ideální, vynasnažím se ale udělat ho příjemným pro sebe i pro lidi kolem mě. Rád bych povýšil, tak se budu snažit, abych si to zasloužil.“
Místo abys reagoval na první myšlenky, které ti prolétnou myslí, přinuť svou mysl, myšlenku po myšlence, abys přemýšlel jiným způsobem. Bude to stát trochu úsilí, když ale budeš s Bohem sdílet jeho myšlenky, stane se tvým partnerem v dosahování všeho, čeho dosáhnout potřebuješ.