„Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o … Samsonovi…“ Židům 11:32
Samson měl neuvěřitelný potenciál, všechno ale zahodil. Proč? Z několika důvodů. Za prvé nezvládal svou impulzivnost. Byl fyzicky silný, ale morálně slabý. Záměrně ignoroval Boží zásady, takže se jeho život stal žalostným cyklem selhání. Nikdy se nepoučil, pořád opakoval stejné chyby. Byla to pro něj jakási hra: Jak moc se mohu přiblížit k ohni, aniž bych se spálil? Pelištejská Delíla na něj naléhala, aby jí prozradil zdroj své síly, a krok za krokem odhalovala pravdu. Samson si s ní zahrával, a tím si hrál s pokušením, až se nakonec spálil. My děláme totéž, když říkáme například: „Pro jednou to nemůže ublížit.“
Pravdou je, že nikdo z nás selhání neplánuje. Přichází to přirozeně a postupně, krůček po krůčku s tím, jak pomalu slábneme. Celý náš život se nerozpadne ze dne na den. Problémy se nějakou dobu vrší, protože se odmítáme poučit ze svých chyb.
Možná si myslíš, že tuhle oblast svého života nemáš pod kontrolou, protože jsi prostě takový. To je špatné uvažování! Správné vyznání je: „On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému“ (Izajáš 40:29). Když se Samson konečně postavil pravdě tváří v tvář, Bůh přerušil cyklus selhání, dal mu moc udělat to, co měl udělat, a učinil z něj vítěze. Jestliže se obrátíš k Bohu, udělá pro tebe totéž!