„Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.“ Žalm 37:7
Když sedíš v čekárně u lékaře, jsou věci, které bys neměl dělat – například snažit se léčit jiné pacienty nebo dovolit, aby oni léčili tebe. Nebo požádat zdravotní sestru o zapůjčení stetoskopu nebo přístroje na měření tlaku. Také by nebylo moudré ptát se vedle sedícího pacienta, jaké léky užívá, že bys je také rád vyzkoušel. Čekárna se to jmenuje proto, že tam máme čekat.
Jenže my čekáme neradi. Na silnici přejíždíme z jednoho pruhu do druhého a hledáme ten rychlejší. Při přípravě kávy nervózně bubnujeme prsty na stole: „Tak dělej, dělej!“ Nechceme čekat na nic, ani na Boha ne. Když se v Písmu mluví o našem vztahu s Bohem, znovu a znovu se objevuje slovo „čekej“. Stále nechápeme, že zatímco čekáme, Bůh pracuje. Ježíš přece řekl: „Můj Otec pracuje bez přestání…“ (Jan 5:17). Na dveřích Boží čekárny visí tabulka: „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46:11). Můžeš být v klidu, protože Bůh je stále při díle, můžeš odpočívat, protože on je pilný.
Čekat v biblickém slova smyslu neznamená očekávat to nejhorší, dělat si starosti, klást si požadavky nebo přebírat kontrolu. Čekání znamená trvalou snahu soustředit se na Boha v modlitbě a víře. Čekat znamená: „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se…“ (Žalm 37:7). Bůh je velký lékař. Jsi v jeho čekárně. On ví lépe než ty sám, co tě trápí, a má na to recept. Tak mu důvěřuj a v klidu čekej.