„Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel …“ Marek 10:48
Zkus si představit, že jsi byl celý život slepý a najednou se ti zázračně vrátil zrak. A první tvář, kterou uvidíš, je tvář Ježíše. Právě to se stalo Bartimaiovi. Kolem místa, kde každý den sedával a žebral, procházel Ježíš a on si uvědomil, že to je příležitost k životu. Křičel proto z plných plic o pomoc. Důstojná modlitba někdy k dosažení cíle nestačí. Zoufalá situace vyžaduje zoufalé opatření. Někdy musíš k Bohu křičet z hloubi duše!
Když Bartimaios křičel, „Ježíš se zastavil“ (viz Marek 10:49). Tvé volání upoutá Boží pozornost. David měl podobnou zkušenost: „Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal a tys mě uzdravil“ (Žalm 30:3, B21). Přestaň váhat, buď sebevědomý. „Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci“ (Židům 4:16, B21). Bible o Bartimaiovi říká: „On odhodil svůj plášť, zvedl se a došel k Ježíšovi“ (Marek 10:50, B21). Udělal to ze dvou důvodů: Za prvé by mohl o svůj dlouhý plášť zakopnout. Za druhé ho jeho plášť identifikoval jako žebráka.
Aby ses dostal k Ježíšovi, musíš být ochoten odhodit všechno, co ti stojí v cestě. Minulou hanbu i neúspěch, svou nedostatečnost i slabosti, nálepky, kterými tě označili druzí lidé. Když tě Ježíš cele obnoví, už nebudeš muset „nosit starý plášť“. A ještě poslední myšlenka: Když se Bartimaiovi vrátil zrak, rozhodl se, že bude následovat Ježíše (viz Marek 10:52). A to musíš udělat i ty.