„Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný…“ Izajáš 43:4
Ježíš zažíval odmítnutí: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (Jan 1:11). On ale neseděl a nelízal si rány. Šel tam, kde ho lidé přijímali. Svým učedníkům řekl: „A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou“ (Matouš 10:14).
Opakované odmítnutí v tobě utvrzuje strach, že nejsi dost dobrý, zvláště když jde o názory lidí, kteří pro tebe hodně znamenají. Ironií je, že strach z odmítnutí nakonec vede ke skutečnému odmítnutí, kterému ses snažil vyhnout. Když totiž lidé vycítí, že si nevěříš, začnou s tebou podle toho jednat. V podstatě tím, jak moc si sám sebe vážíš, učíš druhé, jak si tě mají vážit oni. Pokud před nimi nikdy nevyjádříš své preference, neurčíš hranice nebo jakákoli jiná omezení ve vzájemných vztazích, budou předpokládat, že žádné nemáš, a budou se k tobě podle toho chovat.
Všimni si, že když byl Ježíš odmítnut, nikdy nezareagoval způsobem, který by povzbuzoval k dalšímu odmítání. Nezůstával tam, kde ho tolerovali. Šel tam, kde ho oslavovali. Jinými slovy, šel tam, kde lidé rozpoznávali a přijímali jeho samého, jeho záměry a jeho moc. Měl plné přijetí od Boha, proto se nebál odmítnutí od člověka. I ty máš od Boha plné přijetí. „Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný…“ (Izajáš 43:4). Prvním krokem k překonání odmítnutí je, zachovat si v mysli po celý čas vědomí toho, jak na tebe hledí Bůh.