„… máme od Boha věčné stavení v nebi…“ 2. Korintským 5:1, B21
Málo věcí v životě se dá srovnat s nadšením, když se stěhuješ do vysněného domu. Pokud jsi ale vykoupeným Božím dítětem, je tu jasná zpráva – bez ohledu na to, jak krásný může být tvůj dům snů na zemi, není to nic v porovnání s domem, který budeš mít na věčnosti. Proto Ježíš řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo“ (Jan 14:2).
Když si pořizuješ dům, napadají tě určité otázky. Za prvé, kolik to bude stát? Odpověď: Více, než sis kdy mohl dovolit! Aby tě vykoupil a mohl přivést do nebe, Bůh „dal svého jednorozeného Syna“ (viz Jan 3:16). V nebi nikdo nikdy neřekne: „Podívejte, čeho jsme spolu s Ježíšem dosáhli.“ To by z takového člověka udělalo spoluvykupitele, a byla by to urážka Kristova kříže. Byl by vinen hříchem pýchy, který by mu znemožnil v nebi žít.
Skladatel chorálů Horatius Bonar napsal: „Živ dosud, přece nežil jsem, a umíraje, nezmírám. Na životě tvém, smrti tvé svou věčnost postavenu mám.“ Bible rozlišuje mezi „prací“ pro Boha a „námahou “ pro Boha, protože to není totéž. Nepracuješ, abys byl spasen; pracuješ, protože jsi spasen. Pro své vykoupení se nemusíš namáhat; namáháš se ale, aby sis zasloužil svou odměnu. Bůh chce: „… aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši“ (Efezským 2:7).