„Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst…“ Zjevení 7:9
Když dojde na stěhování do tvého vysněného domu, je tu další důležitá otázka: Kdo žije v sousedství? Když Jan popisoval radosti nebe, napsal v knize Zjevení: „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: ‚Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.‘“ (Zjevení 7:9-10).
Spisovatel Max Lucado vyprávěl o své kamarádce Joy, která byla učitelkou v nedělní škole. Měla ve své třídě plachou devítiletou holčičku Barbaru, sociálně znevýhodněné dítě z chudinské čtvrti. Lucado napsal: „Těžké poměry v rodině zanechaly v Barbaře strach a nejistotu. Po dobu, kdy moje kamarádka ve třídě učila, Barbara nikdy nepromluvila. Nikdy. Když si ostatní děti povídaly, ona seděla. Když zpívaly, mlčela. Když se hihňaly, byla zticha. Nikdy nechyběla, vždycky poslouchala, vždycky bez hlesu. Až do dne, kdy Joy vyučovala o nebi. Mluvila o chvíli, kdy spatříme Boha. Vyprávěla o očích bez slz a o životě bez smrti. Barbara byla okouzlená. Nemohla z Joy spustit oči. Hladově naslouchala. Potom zvedla ruku: ‚Paní Joy!‘ Joy byla ohromená, Barbara se nikdy předtím na nic nezeptala. ‚Ano, Barbaro?‘ Devítiletá Barbara se zeptala: ‚Je nebe pro holky, jako jsem já?‘“
Odpověď zní „ano“! Nebe bylo stvořené pro Barbaru – i pro tebe.