„Běželi jste výborně. Kdo vás zastavil…?“ Galatským 5:7, B21
Musíš převzít odpovědnost za svůj život, místo abys obviňoval druhé. Když se Bůh v zahradě Eden zeptal Adama, proč jedl ze stromu, Adam obvinil svou manželku: „Žena, kterou jsi mi dal … ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl“ (1. Mojžíšova 3:12). Dále čteme: „Proto řekl Hospodin Bůh ženě: ‚Cos to učinila?‘ Žena odpověděla: ‚Had mě podvedl a já jsem jedla‘“ (1. Mojžíšova 3:13). Eva zase obvinila hada.
Přijal Bůh jejich výmluvy? Ne. Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny“ (1. Mojžíšova 3:17-18). Evě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout“ (1. Mojžíšova 3:16). A potom oba vyhnal z ráje.
Můžeme si klást otázku, proč se Bůh na Adama a Evu rozzlobil, když všechno ví. Protože ani jeden z nich nepřijal odpovědnost za své činy! Když zhřešíš, Bůh ti rád odpustí (viz Nehemjáš 9:17). To, co ale nepřijme, je mlžení, racionalizování, ospravedlňování se, výmluvy a obviňování. Jeho Slovo říká: „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování“ (Přísloví 28:13). Takže jestli se chceš pohnout kupředu, musíš převzít odpovědnost za svůj život!