„… požádala bys ty mne, abych ti dal napít…“ Jan 4:10, přel. z angl.
Když žena u studny dala Ježíš napít vody, odpověděl jí: „Kdybys věděla, jak štědrý je Bůh a kdo jsem já, požádala bys ty mne, abych ti dal napít, a já bych ti dal živou vodu“ (Jan 4:10, přel. z angl.). Ježíš běžně prokazoval milosrdenství lidem, kteří si to zasloužili ze všech nejméně, a tato žena nebyla výjimkou. Jakým měřítkem se řídíš ty, pokud jde o prokazování milosti druhým? Jsi velkorysý, nebo se to snažíš dělat střídmě?
Jon Walker řekl: „Milost umožňuje lidem se rozhodnout; plyne jako řeka, nezatížená pocitem viny nebo studu. Říká: ‚Vím o tobě všechno, a přesto tě stále miluji.‘ Pokud jsme upřímní, přiznáme si, že většina z nás jedná tak, jako by Bůh byl ve své milosti skoupý. Bojíme se, že nás potrestá, myslíme si, že je jako školní ředitel, který chodí po chodbách a zapisuje si jména. Bůh ale už ví, co kdo udělal a kdo je vinen, a přesto nás miluje. Jde mu o naše vykoupení, ne o to držet nás na háčku kvůli našim hříchům.
Bohužel mnozí křesťané stále žijí tak, jako by viseli na háčku, a proto se snaží držet na háčku i všechny ostatní. Používáme tělesné zbraně, jako jsou sarkastické poznámky nebo zlostné pohledy, abychom přiměli lidi se srovnat a žít správně. Ale tato žena po návratu domů do vsi řekla: ‚Pojďte se podívat na muže, který mne zná skrz naskrz‘ (Jan 4:29, přel. z angl.). Před Ježíšem nic nezůstalo skryto, a přesto s ní komunikoval tak, že v ní zanechal pocit lásky a přijetí. Právě toto je Boží milost!“