„Nevyprazdňujte … milost…“ Galatským 2:21, přel. z angl.
Chuck Swindoll řekl: „Jako věřící často netolerujeme ty, kteří nejsou ze stejného těsta jako my. Dáváme to najevo stoickým pohledem nebo kousavými poznámkami. Takové reakce dokážou snížit návštěvnost v církvi rychleji než cokoli jiného.
Pavel káral Galatské, protože se ‚odvracejí od Krista‘ (viz Galatským 1:6), ‚pohrdají Boží milostí‘ (viz Galatským 2:21) a nechali se ‚obloudit zákonictvím‘ (viz Galatským 3:1). Jistě, svoboda má své meze. Milost neznamená, že si můžeme dovolit všechno. Opakem zákonictví není ‚dělej, co se ti zlíbí‘. Ta omezení jsou ale pružnější, než si většina z nás představuje. Nemohu například uvěřit, že by jedinou hudbou, nad kterou se Bůh zálibně usmívá, byla hudba klasická nebo chvalozpěvy. Ani nevěřím, že do přítomnosti Boží je nutno vstupovat v obleku a s kravatou. Jen si připomeňme, koho pohoršuje zevnějšek. Bůh to není, ten ‚se dívá na srdce‘ (viz 1. Samuelova 16:7, B21). Své nejostřejší a nejdelší kázání si Ježíš vyhradil pro právní dogmatiky, farizeje v tehdejší době. Když přišla řeč na jejich okázalou samospravedlnost, nešetřil ranami. Přišel na to, že je to jediný způsob, jak se vypořádat s těmi, kdo se motali kolem míst uctívání, a přitom házeli špínu na druhé a pohrdali jimi. Nejméně sedmkrát na jejich adresu pronesl ‚běda vám‘, protože to byl jediný jazyk, kterému farizeové rozuměli. Dvě poznámky na závěr:
1) Jestli máš sklony k libovolné podobě farizejství, přestaň s tím! Pokud jsi ten typ, který šikanuje a přehlíží druhé, jsi farizejem jednadvacátého století.
2) Jestliže se současní farizeové snaží ovládat tvůj život, zastav je. Připomeň těm náboženským pokrytcům, že tříska ve tvém oku je mezi tebou a Bohem, a oni by se měli starat o trám ve vlastním oku.“