„Všechna hořkost, zuřivost … ať jsou od vás odňaty…“ Efezským 4:31, ČSP
Slova „ať je od nás odňata všechna hořkost“ nám malují obraz chirurga, který vyřezává zhoubný nádor, aby zachránil pacientův život. Na jiném místě čteme: „Dbejte na to … aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí“ (Židům 12:15, ČSP). To je příkaz, abychom si dávali pozor, aby se nějaké malé semínko hořkosti nestalo kořenem, který by rostl vzhůru a působil problémy.
Hořkost může mít mnoho zdrojů: rodič, který nebyl přítomný nebo nás zneužíval, a jemuž nemůžeme odpustit; nepříjemný rozvod, který v duchu prožíváme znovu a znovu; neopatrná slova přítele, který si ani neuvědomuje jejich účinek; šéf, který nás přeskočil při povyšování. Co s tím? Odpusť dříve, než se ten problém zaryje do tvých emocí a začne krmit tvé vzpomínky. Pavel napsal: „Proveďte radikální řez … odpusťte si navzájem tak rychle, jako vám odpustil Kristus“ (Efezským 4:31-32, přel. z angl.). A čím dříve to uděláš, tím lépe! Pěstováním si hořkosti druhého nezměníš. Změníš se ale ty, a nikoli k lepšímu. Nejtěžším břemenem, jaké kdy poneseš, je zášť. Přinese ti utrpení, protože tě bude ovládat touha vidět vinnou stranu potrestanou, zvláště když vnímanou obětí jsi ty nebo někdo, koho miluješ. Stane se to tak, že do obrazu vstoupí satan a přesvědčí tě, že je v pořádku držet v sobě vztek. Koneckonců se tak jenom chráníš před dalším zraněním, ne? Když se to stane, zakopeš se, ospravedlníš si svůj postoj a budeš si pohodlně žít se záští. Tedy, dokud tě nezničí.
To se ti ale nemusí stát, protože žádná emoce není zakořeněná tak hluboko, že by na ni Boží milost nemohla dosáhnout a odstranit ji. Takže dnešní slovo pro tebe zní: Zbav se veškeré hořkosti!