„… zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ Filipským 3:13-14
Všichni máme nějakou „minulost“. Je plná zranění, která nám způsobili jiní, chyb, které nás dostaly do potíží, i věcí, za něž se natolik stydíme, že bychom se o nich neodvážili veřejně mluvit. Co s tím? Se svou minulostí můžeš udělat pouze dvě věci – buď se na ni upnout, nebo zapomenout a „jít dál“. Jestli potřebuješ odpuštění, požádej o něj Boha, vírou ho přijmi, pouč se ze svých chyb a příště se snaž udělat to lépe.
Pavel napsal, že jeho touhou je dělat jen jedno: „… zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši“ (Filipským 3:13-14). Než se Pavel setkal s Kristem, běžně posílal křesťany do vězení, popravoval je a zavíral modlitebny. A ještě ke všemu byl za to placený! Když si to uvědomíš, možná už ti tvá minulost nebude připadat tak hrozná. Pavlovou touhou však bylo pouze jedno – běžet k cíli, upřen k tomu, co je před ním. Když selžeš a zhřešíš, násobíš své selhání tím, že na něj neustále myslíš a utápíš se v pocitu viny. Proč? Protože Bůh ti zajistil odpuštění!
Takže ať už jsi zhřešil před dvaceti lety nebo před dvaceti minutami, nemůžeš s tím dělat nic jiného, než prosit Boha o odpuštění, přijmout je, hodit to za hlavu a jít dál. Musíš opustit včerejší chyby, abys mohl uchopit dnešní požehnání. Když se to naučíš, budeš si užívat život tak, jak to Bůh zamýšlel!