„… nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému.“ 2. Korintským 4:18
Bůh neudělal modlitbu obtížnou nebo složitou. Je opravdu jednoduchá. Pravda je taková, že mnozí se modlíme častěji, než si myslíme, a máme efektivnější a úspěšnější modlitební život, než si uvědomujeme. Potíž je v tom, že ne vždycky jsme si vědomi, že se modlíme. Máme totiž o modlitbě nesprávnou představu. Učili jsme se, že modlitba vyžaduje specifické prostředí jako třeba kostel nebo církev, předepsaný postoj – například že musí být vkleče, nebo že musíme používat nějaká zvláštní slova, například archaismy, a že je nutné přísně dodržovat určité náboženské rituály.
Ne! Modlit se znamená prostě mluvit k Bohu, pak se ztišit a nechat ho, aby k tobě mluvil on. Modlit se můžeš kdykoli, kdekoli a za cokoli jen tak, že své myšlenky, vyřčené i nevyřčené, nasměruješ k Bohu. Pavel napsal: „… nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné“ (2. Korintským 4:18).
Představ si, že v neviditelném království jsou v obrovském skladišti uložena všechna Boží požehnání a dobrodiní, například odpuštění, síla, moudrost, vedení, přízeň a zdroje. Prostřednictvím modlitby vstupuješ do tohoto Božího skladiště a vírou ta požehnání přijímáš a přinášíš do svého života. Bible říká: „… nic nemáte, protože neprosíte“ (Jakub 4:2). Ať tedy dnes potřebuješ cokoli, modli se a popros o to Boha s vírou, že ti to dá. Ježíš řekl: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám“ (Jan 15:7). Takže, modlil ses za to?