„Kéž rostete v milosti…“ 2. Petrova 3:18
Jak ve vztazích překonáme zranění z minulosti? Jak dva lidé skloubí oddělené a jedinečné pohledy na svět, aby vytvořili uspokojující a láskyplný vztah? Je jedna velmi speciální přísada, kterou musejí do té směsi přidat – milost. To je výzva, abys druhému člověku poskytl stejnou milost, jakou dal Bůh tobě. Milost obvazuje zlomené lidi a poraženým umožňuje vydat se na vítěznou cestu, kde uniknou své minulosti. Posiluje ty, kteří se snaží být funkční v oblastech, kde dříve selhávali. Milost obnovuje srdce a řeší potíže zmučené duše. Je to milující laskavost a odpuštění. Je to Boží přízeň. A když ji Bůh uděluje tobě, měl bys ji i ty předávat těm, kteří potřebují tvůj soucit a lásku.
Každý jsme v nějaké oblasti zlomený. Potřebujeme se naučit to přijmout a pomáhat druhým zacelit jejich zlomeniny. Petr nevěřil, že by byl schopen zradit svého Pána. Přísahal, že to nikdy neudělá. Ale Ježíš to nejen předpovídal, ale slíbil, že se za něj bude modlit, dokud nebude plně obnoven (viz Lukáš 22:32). A my jsme povoláni, abychom to dělali stejně; abychom uplatňovali na druhé nedokonalé lidi stejnou lásku a milost, které jsme sami přijali.
Pavel napsal Tesalonickým: „Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší“ (2. Tesalonickým 1:3). Petr později dodal: „Kéž rostete v milosti…“ (2. Petrova 3:18). Růst v milosti je proces, takže na něm musíš pracovat!