„Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku…“ Přísloví 29:25
Aby si zajistil vítězství v bitvě, měl král Saul počkat, až přijde prorok Samuel a učiní oběť Bohu. Ale den ubíhal, lidu docházela trpělivost, a Saul vykonal oběť Bohu sám. Když se ho poté Samuel zeptal, proč to udělal, Saul odpověděl: „‚Když jsem viděl, že se lid ode mne rozprchává … tak jsem se opovážil zápalnou oběť obětovat sám.‘ Samuel na to Saulovi řekl: ‚Počínal sis jako pomatenec … Tak by byl Hospodin upevnil tvé království nad Izraelem navěky. Teď však tvé království neobstojí‘“ (1. Samuelova 13:11-14).
Saul potřeboval uznání lidí, a kvůli tomu přišel o všechno. Mluvit pravdu nemusí být snadné ani příjemné, ale Bible nám říká, že to máme dělat, stejně jako to dělal Samuel. Snaha zalíbit se lidem je v podstatě nečestná, protože ve výsledku říkáš ostatním to, co chtějí slyšet, místo toho, co máš říct. Takže nesmíš být hrubý a necitlivý, ale také se nesmíš nechat zastrašit. To, že někdo nechce slyšet pravdu, tě nezbavuje odpovědnosti pravdu říkat. Už tě někdy někdo požádal, abys něco udělal, a ty jsi v tom neměl pokoj? Jeden ze způsobů, kterým nás Bůh vede, je pocit vnitřního pokoje. Izajáš řekl: „… budete vedeni v pokoji“ (Izajáš 55:12). A Pavel napsal: „A tak usilujme o to, co slouží pokoji…“ (Římanům 14:19). Když se ti něco nezdá správné, řekni to. Řekni: „Nemám v tom pokoj.“ Lidé by neměli očekávat, že budeš něco dělat, aniž bys v tom měl pokoj. Často je tomu ale jinak, když na nás druzí kladou požadavky.
Ježíš řekl svým učedníkům: „A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven … a setřeste prach ze svých nohou“ (Matouš 10:14). Když ti hrozí, že ti něčí reakce mohou zabránit v konání toho, co víš, že je správné, je na čase se z toho vlivu vymanit a jít dál.