„Teď vím, že Bůh je při mně … nebojím se, co mi může udělat člověk?“ Žalm 56:10-12
Uznání ostatních je něco, co máme všichni rádi, ale není to něco, co potřebujeme k získání sebevědomí. Ve skutečnosti tě snaha o uznání od lidí o vědomí vlastní hodnoty připraví. Můžeš se kvůli druhým třeba stavět na hlavu, a když si začneš myslet, že jsi uspěl, oni změní názor. Kromě toho, že tě takové snahy připraví o klid duše, ti také znemožní následovat Boží směr a to je nakonec ta největší ztráta. Jestliže žiješ z uznání druhých lidí, nebude pro tebe snadné změnit životní návyky. Bude to vyžadovat, abys čelil tomu, čeho se bojíš, a požádal Boha o odvahu tím projít. David řekl: „Teď vím, že Bůh je při mně … nebojím se, co mi může udělat člověk?“ (Žalm 56:10-12). Pokud jde o uspokojování druhých, musíš pochopit dvě věci:
1) Vymanit se z tohoto kruhu znamená riskovat odmítnutí, když řekneš „ne“ těm, kdo chtějí slyšet „ano“. Jestliže si lidé kolem tebe zvykli na tvé pokorné a souhlasné odpovědi, budou reagovat negativně, dokud si nezvyknou na tvé „nové já“. Orientace na této nové cestě může zprvu nahánět strach. Je to ale opravdu horší než život ve strachu z reakcí druhých lidí?
2) Možná budeš muset ostatním vysvětlit, že dříve jsi hledal jejich uznání, protože ses cítil nejistý, ale teď už to neplatí. Je důležité s nimi takto jednat hned.
Změna špatného návyku zahrnuje dočasný diskomfort. Jedinou další možností ale je strávit život s pocitem nesvobody. Můžeš si vybrat, buď trpět krátkodobě na cestě ke svobodě, nebo trpět dlouhodobě v neustálém boji o zalíbení se ostatním. Udělej ještě dnes správné rozhodnutí.