„… tvá péče střežila můj každý dech.“ Jób 10:12, B21
Na minulou bolest neexistuje lepší lék, než je aktuální touha. Když je touha po něčem dostatečně silná, může setřít bolest minulosti a umožní ti znovu povstat s obnoveným elánem a smyslem života. Když se zeptáš kterékoli ženy, která zažila bolest spojenou s porodem, jestli všechno to, čím prošla, stálo za to, je pravděpodobné, že ti odpoví, že by do toho šla znovu, aby zažila tu radost držet to maličké ve své náruči.
Možná, že jsi zažil tragédii, která v tobě zanechala lhostejnost k budoucnosti nebo hluboký zármutek, který tě stále drží v bolesti. Možná, že ses snažil to racionalizovat tím, že si říkáš: „Když se tím nebudu zabývat, nebude to bolet.“ Strach z opětovného zranění je velmi reálný. Dítě, které se spálilo, má strach z ohně. Nemůžeš ale žít po zbytek života ve strachu. Jób během jediného dne ztratil zdraví, bohatství i děti. Jak se z toho dostal? Řekl: „… tvá péče střežila můj každý dech“ (Jób 10:12, B21).
Bůh s tebou neskončil. Navštíví tě znovu. Jóbův příběh končí těmito slovy: „A ke všemu, co Jób měl, Hospodin dvojnásobně přidal“ (Jób 42:10, ČSP). A totéž může Bůh udělat i pro tebe. To pro tebe může být povzbuzením. On má pro tebe lepší budoucnost: „Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula“ (Jób 11:13-16).