„… ctitelům tvého jména dal jsi dědictví.“ Žalm 61:6, B21
Jeden hypochondr si prý na náhrobní kámen nechat vytesat: „Teď už možná budete věřit, že jsem byl nemocný.“ Ale vážně, co bys chtěl, aby o tobě sděloval tvůj náhrobek? Henry David Thoreau ve své knize Walden aneb život v lesích vyjádřil obavu, že až přijde čas zemřít, zjistí, že vlastně nikdy nežil naplno. Co se týká tvého dědictví a odkazu, měl bys pamatovat na dvě věci:
1) Nikdo se nebude starat o dědictví, které zde zanecháš, tak jako ty. Rozhoduj o svém dědictví záměrně a s rozmyslem, čímž můžeš značně zvýšit šance, že bude mít dopad na další generaci.
2) Tvůj odkaz bude součtem toho, jak jsi žil svůj každodenní život. Ohlédni se na všechny své skutky v průběhu let a uvidíš, jak se rýsuje tvůj odkaz. Grenville Kleiser napsal v knize Inspirace a ideály: „Tvůj život je jako kniha. Název knihy je tvé jméno. Předmluva je tvůj vstup do světa. Stránky jsou každodenní kronikou tvých snah, zkoušek, potěšení, zklamání, ambicí a úspěchů … Den za dnem jsou tvé myšlenky a činy pečlivě zapisovány jako důkaz tvých úspěchů a pádů … Hodinu po hodině se tvoří záznam, který vydrží navěky. A jednoho dne musí být napsáno i slovo KONEC. Ať je tedy pak o knize tvého života řečeno, že je to záznam vznešeného účelu, štědré služby a dobře vykonaného díla.“
Většina z nás si nemůže vybrat, kdy a jak zemře. Všichni se ale rozhodujeme, jak budeme žít. A to je ten odkaz, který zanecháme těm, kteří nás budou následovat.