„Poklady dobývané zrádným jazykem jsou jen odvátý přelud…“ Přísloví 21:6
Jednou šel jeden duchovní po ulici a uviděl skupinu chlapců okolo nějakého psa. Zeptal se jich, co dělají. „Tenhle pes se tady toulá po čtvrti,“ odpověděl jeden z kluků. „Všichni si ho chceme vzít domů, mít ho ale může jenom jeden z nás. Tak jsme se dohodli, že ho dostane ten, kdo dokáže říct největší lež.“ „Chlapci, do soutěže byste neměli zaplétat lež,“ řekl kazatel. Potom jim přednesl kázání o tom, že lhát je hřích, a zakončil je slovy: „Když jsem byl ve vašem věku, nikdy jsem nezalhal.“ Na chvilku zavládlo mrtvé ticho. A zrovna když si začínal myslet, že pronikl k srdcím chlapců, jeden z nich s hlubokým povzdechem řekl: „No dobře, dejme toho psa kazateli!“
Teď ale vážně, lež má řadu nevýhod:
1) Musíš si vždycky zapamatovat, co jsi řekl. Jenomže nemáš tak dobrou paměť, takže je pravděpodobné, že budeš jednou odhalen.
2) Musíš žít s vědomím, že jsi lhal a znesvětil svůj charakter. To je velice tíživé.
3) Když se budeš chtít modlit, přijde ti ze všeho nejdříve na mysl to poslední, o čem bys chtěl s Bohem mluvit: tvé lži.
4) Možná se ti zdá, že zakázané ovoce je sladké, jenže ono je naopak kyselé. „V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů“ (Přísloví 18:21). Budeš muset žít s chutí té lži v ústech.
Nebylo by tedy lepší být upřímný?