„všecky vyhnal, vzal s sebou … ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam…“ Marek 5:40
Když Bohu důvěřuješ, že učiní zázrak, nic tě nesrazí tak rychle jako něčí nevíra. A navíc Boží jednání nemůžeš poznat na základě povrchního pohledu. „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“ (Židům 11:1). Abys mohl zůstat silný, je důležité, aby sis plnil mysl správnými věcmi: „… nejlepším, nikoli nejhorším … co je chvályhodné“ (Filipským 4:8, přel. z angl.).
Jeden pastor napsal: „V některých chvílích Ježíš okolo sebe nestrpěl nevíru, například když křísil Jairovu dceru. Když uslyšel, že dívka zemřela, řekl jejímu otci: ‚Neboj se, jen věř!‘ (Marek 5:36). Můžeš buď věřit, nebo mít strach. Nemůžeš dělat obojí. Lidé, kteří opravdu věří, se vyhýbají lidskému uvažování. Když se Ježíš toho dne střetl s duchem smrti, nebyl tam prostor pro znečištěnou víru. Proto o jeho vstupu do Jairova domu čteme: ‚… nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a … Jana‘ (Marek 5:37). Vzal s sebou ty, kteří věřili v zázraky, a když přišli k domu a viděli hlasitě plačící lidi, čteme: ‚Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: … „Děvče … vstaň!“ Tu děvče hned vstalo a chodilo…‘ (Marek 5:39-42).“
Z lidského pohledu může tvá situace vypadat neřešitelně. Když ale pošleš pryč všechny skeptiky a pochybovače a budeš věřit tomu, co říká Bůh, dočkáš se žádoucích výsledků.