„… kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.“ Kazatel 11:4, B21
Autorka Betty Mahalik řekla: „V dnešní době jsme zaplavováni neodbytnými myšlenkami, které křičí: ‚Kdybych měl jinou práci … dům … auto … nos … partnera … bankovní účet (další doplň sám), můj život by byl dokonalý. Nebo kdybych se měl jako tahle celebrita, byl bych za vodou.‘ Tento týden jsem přestala hrát hru ‚můj život by byl perfektní, kdyby…‘ a začala jsem hrát jinou – ‚můj život je perfektní, protože…‘ V čem je rozdíl? Ve třech věcech:
1) Žiješ tady a teď. 2) Máš postoj vděčnosti. 3) Pracuješ s tím, co máš k dispozici.
Když se necháváme chytit do pasti ‚můj život by byl dokonalý, kdyby…‘, ztrácíme kontakt se současností a nemůžeme praktikovat postoj vděčnosti. Přemýšlej o tom: Je těžké být vděčný za to, co nemáš, přitom to, co nemáš, se vždy nachází někde v ‚nekonečnu‘. Rozhlédni se kolem sebe. Máš střechu nad hlavou a něco k jídlu? Máš pár dobrých přátel a blízké vztahy? Tak za to buď vděčný. Pravděpodobně teď sedíš a přemýšlíš: ‚No jo, ale já chci více peněz, lepší vztah, více času na cestování, chci být štíhlejší, šťastnější, nebo cokoli jiného…‘ Přestaň se zaměřovat na to, co nemáš, a soustřeď se na to, co máš.“
Bible říká: „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“ (Kazatel 11:4). Pokud chceš buď dokonalost, nebo nic, budeš nakonec mít to „nic“. Bible říká: „Jsme přece jeho dílo…“ (Efezským 2:10) a to znamená, že i když je chvályhodné snažit se o to nejlepší, dokonalosti nikdo z nás z této strany nebe nedosáhne. A je to tak v pořádku, protože Kristus nás oblékl do své spravedlnosti a v něm jsme „dosáhli plnosti“ (viz Koloským 2:10).