„… jak v něm může zůstávat Boží láska?“ 1. Janova 3:17
V kolika případech z deseti myslíš na potřeby jiných a snažíš se jim pomoci? Než odpovíš, přečti si tohle: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1. Janova 3:17). Definice sobectví zní: „stav přílišného soustředění na sebe samého“.
Bůh po tobě samozřejmě nechce, aby ses pro druhé obětoval do té míry, že bys ohrozil vlastní zdraví a duševní pohodu, a nakonec z toho byl rozmrzelý. Také nečeká, že naplníš každou potřebu, na kterou narazíš. On konfrontuje postoj „co z toho budu mít“, který je tak typický pro náš věk hledající sebeuspokojení, zdokonalení, osvětu a shovívavost jen pro sebe. Sobectví umírá těžko, je to ale pevnost, kterou musíš zbořit, abys mohl zažít pokoj a radost, které dávají životu smysl.
B. C. Forbes, zakladatel časopisu Forbes, řekl: „Nikdy jsem nepoznal člověka, ať už vysoce postaveného nebo obyčejného, který by na sklonku života litoval svých dobrých činů. Znal jsem ale nejednoho, kterého pronásledovalo vědomí, že žil sobecky.“ Jakub napsal: „Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: ‚Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,‘ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jakub 2:15-17). Takže mysli více na jiné.