„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám… “ Jan 14:27
Bůh nás málokdy posílá do situací, v nichž se cítíme zcela pohodlně. Místo toho nám zaslibuje, že s námi bude navzdory našemu strachu. Je to Boží přítomnost, nikoli pohodlné okolnosti, která posiluje naši víru a odhaluje v nás to nejlepší.
Bůh řekl Abrahamovi, aby opustil zámožnou a proslulou rodinu a šel do země, kterou nezná. Vysvětlil mu, že z něj povstane nový národ, který bude požehnáním pro svět. Abraham šel, a národ povstal. Mojžíšovi Bůh řekl, aby konfrontoval faraóna, nejmocnějšího muže na zemi, protože Mojžíše osobně si použije k vysvobození svého lidu. Mojžíš konfrontoval, Bůh vysvobodil. V momentě, kdy se Izraelci chtěli vrátit do otroctví, řekl Bůh Jozuovi, aby byl silný a udatný, že on půjde s nimi a dá jim zemi. Jozue byl silný a udatný, Bůh šel s nimi a dal jim zemi. Znovu a znovu vidíme, jak se tento motiv v Písmu opakuje. David stál před obrem Goliášem, Elijáš čelil Baalovým prorokům, Daniel se ocitl ve lví jámě. Uprostřed jejich strachů vždy stál Bůh. A nemysli si, že se tyto odvážné příběhy týkají jenom minulosti. Historik Everett Ferguson spočítal, že za posledních padesát let bylo zavražděno pro víru více křesťanů, než jich bylo zavražděno za prvních tři sta let existence církve.
Až tě někdo nebude mít rád, dostaneš špatné hodnocení v práci, budeš čelit nemoci nebo poklesne ekonomika a ty přijdeš o padesát procent úspor na důchod, jsou tu pro tebe Ježíšova slova: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám… “ (Jan 14:27).