„… v kyčli byl chromý.“ 1. Mojžíšova 32:32
V Bibli čteme o Jákobovi: „Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. … poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: ‚Pusť mě, vzešla jitřenka.‘ Jákob však odvětil: ‚Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.‘ Otázal se: ‚Jak se jmenuješ?‘ Odpověděl: ‚Jákob.‘ Tu řekl: ‚Nebudou tě už jmenovat Jákob … nýbrž Izrael … neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.‘ … I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: ‚Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.‘ Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý“ (1. Mojžíšova 32:25-32).
Představ si, jak je pro farmáře, jakým byl Jákob, kyčelní kloub důležitý. Bylo to něco, o co se dennodenně opíral, a teď byl slabý v oblasti, kterou se chlubil jako silnou stránkou. Ve výsledku musel spoléhat na Boha jako nikdy předtím.
Bůh má děti, které kulhají podobně jako Jákob. Možná jsi jedním z nich. Možná jsi zažil bolestné selhání, a protože kulhání nemůžeš skrýt, lidé si toho všimnou. Bůh rád používá chybující lidi, protože když zažijí úspěch, nestanou se arogantními jako ti, co si myslí, že si ho zasloužili. Jsou vřelejší, ochotnější mluvit s ostatními a obejmout je. Vědí, že bez Boha by to nezvládli. Když duchovně kulháš, vede tě to k větší závislosti na Bohu, a to není hendikep – to je výhoda!