„Kdybych dělal všechno, o čem jsem si myslel, že v tom obstojím, byl bych otrokem svých rozmarů.“ 1. Korintským 6:12, přel. z angl.
Pavel řekl: „Jen proto, že je něco technicky legální, neznamená to ještě, že je to duchovně vhodné. Kdybych dělal všechno, o čem jsem si myslel, že v tom obstojím, byl bych otrokem svých rozmarů“ (1. Korintským 6:12, přel. z angl.).
Jestli to s duchovním růstem myslíš vážně, hledej i v malých věcech příležitosti, jak říct „ne“. Jednoho dne to pak budeš schopen říct, až to bude opravdu důležité. Daniel začal prohlášením, že nebude jíst královskou stravu, a později byl schopen odmítnout se klanět královým modlám. Zaměř se na neukázněné oblasti svého života, na ty, kde se pořád vymlouváš, nacházíš rozumové důvody a odsouváš rozhodnutí s nimi něco udělat.
Pavel měl na své jednání tato měřítka: „Je to prospěšné? Nemohlo by mne to zotročit?“ (viz 1. Korintským 6:12). Máš „právo“ dát si každý večer kelímek zmrzliny. Je to dovolené, není to ale „prospěšné“, zvlášť pokud nechceš mít zkornatělé tepny, chceš mít štíhlý pas, chceš dokázat zaběhnout maratón nebo aspoň držet krok se svými dětmi a vnoučaty. Máš „právo“ utrácet své peníze podle libosti, ale nestěžuj si, když tě nakonec začnou dusit dluhy. Máš „právo“ dívat se v televizi nebo na internetu na cokoli, když se ale budeš vystavovat nedobrým vlivům, nevyhnutelně to oslabí tvůj charakter, zotročí tě to a připraví o sebeúctu.
Sečteno a podtrženo, tvůj charakter je součtem tvých každodenních rozhodnutí. A ještě něco – pokud jde o nahrazení špatných zvyků dobrými, jediný člověk, který to může udělat, jsi ty!