„… já odplatím, praví Pán.“ Římanům 12:19
Ještě dlouho poté, co si myslíš, že jsi někomu odpustil, můžeš v sobě stále dusit nepříjemné pocity. Jestli prožíváš některé z následujících věcí, je to znamení, že na sobě ještě musíš zapracovat: Stále se v myšlenkách vracíš k osobě, která ti ublížila a pokaždé tě to znovu naštve. Vyhýbáš se té osobě. Přehráváš si událost v myšlenkách, připomínáš ji v rozhovorech s lidmi. Využíváš každou příležitost, abys dotyčnému připomněl, co způsobil. Víš, co tím děláš? Omlouváš si postoj neodpuštění! Jsou dvě věci, o které se Bůh nechce dělit:
1) Sláva, která mu náleží. „… o svoji slávu se s jiným nedělím…“ (Izajáš 42:8, B21).
2) Právo na „vyrovnání účtů“. Pavel napsal: „Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:19-21).
Takže odpusť, svěř situaci Bohu a věř mu, že to vyřeší! O Ježíšovi je řečeno: „Když ho uráželi, neodpovídal, když trpěl, nehrozil, ale ponechával vše Tomu, který soudí spravedlivě“ (1. Petrova 2:23, B21). Jestli si budeš držet hněv vůči tomu, kdo ti ublížil, bude tě to k němu stále poutat a skončíš jako jeho rukojmí. Když se zabýváš něčím, co způsobili tví rodiče nebo tvůj partner, nebo tím, jak si spolupracovník přivlastnil tvé zásluhy, nebo co o tobě kdo řekl nebo neřekl, dělá to nešťastným tebe, nikoli je. Chodíte kolem sebe, ty se dusíš, a oni ani nevědí, že jsi naštvaný. Nedávej nikomu takovou moc nad svým životem. Odpusť a jdi dál!