„… mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů!“ Izajáš 6:5, ČSP
Než Bůh povolal proroka Izajáše do vůdčí pozice v národě, korigoval jeho vizi. Nekorigovaná vize vede ke zkreslené perspektivě, špatnému úsudku a zbytečnému úsilí. Neustálá vzpurnost ohrožovala Izraelce před Bohem, proto potřebovali vůdce s jasnou vizí. První, co Bůh udělal, bylo, že Izajášovi dal vizi své slávy a moci. Bez toho by tu práci nezvládl. Bez setkání s Bohem, které mu změnilo život, by nikdy nebyl dost silný, aby mohl dokončit své poslání. A totéž platí pro tebe. K čemukoli tě Bůh povolá, bude vyžadovat více než jen popis práce a základní dovednosti. Budeš potřebovat vidění jeho slávy a neomezené moci, abys získal jistotu, že Bůh na tvou výzvu stačí více než dostatečně (viz Efezským 3:20).
Druhou věcí, kterou Bůh udělal, bylo, že upravil Izajášovu představu o sobě samém. Jakmile je upraven tvůj pohled na mocného Boha, jsi připraven, abys mohl korigovat svůj pohled na sebe samého, ne dříve! Pokud začneš druhým krokem, skončíš dřív, než začneš. Izajáš zvolal: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím…“ (Izajáš 6:5). Izajáš si uvědomil, že není o nic lepší než lidé, k nimž byl povolán. Dokud se neuvidíš realisticky, čestně a pokorně ve vztahu k Bohu a druhým, tvá mise nemá naději na úspěch (viz Římanům 12:3).
Třetí věcí, kterou Bůh udělal, byla odpověď na Izajášovu pokoru. Anděl se dotkl jeho rtů Božím očistným ohněm a řekl: „… tvůj hřích je usmířen“ (Izajáš 6:7). Bůh nepovolává dokonalé vůdce. Povolává pokorné, čestné, vůdce, kteří prožili odpuštění, a korunuje jejich úsilí úspěchem bez ohledu na nepřízeň osudu.