„… odpouštějte, a bude vám odpuštěno. “ Lukáš 6:37
Jakmile pochopíš, že rodiče nejsou vždy schopni dát dětem to, co sami nedostali – lásku, péči, přijetí a fyzický kontakt – bude pro tebe snazší jim odpustit.
Spisovatelka Stormie Omartianová řekla: „Někdy to, co jeden rodič neudělal, bolí stejně jako zneužití, kterého se dopustil druhý. Nezúčastněnost nebo neochotu zasáhnout vnímáš jako zradu. Neodpuštění neangažovanému rodiči je těžší rozpoznat, ale je rozšířenější, než si myslíme. Popros Boha, aby ti ukázal jakékoli neodpuštění vůči rodiči, který ti nepřišel na pomoc. Pokud takové neodpuštění existuje, potřebuješ se se svými pocity poctivě vypořádat. Nemůžeš se vrátit v čase a přimět někoho, aby tě objímal a pečoval o tebe, a nemůžeš to dokonce žádat ani od partnera nebo od přátel, protože ti to nemohou dát. Musí to přijít od našeho nebeského Otce. Prvním krokem je přijmout Boží odpuštění a dovolit, aby tato skutečnost pronikla do nejhlubší části naší bytosti. Když si uvědomíme, jak mnoho nám bylo odpuštěno, pak nemáme právo soudit jiné. To, že nám Bůh dal odpuštění a osvobození od všeho, co jsme kdy udělali, je tak zázračný dar. Jak bychom tedy mohli odmítnout poslechnout ho, když žádá, abychom odpustili druhým? Odpuštění je dvousměrná ulice. Bůh odpouští tobě, a ty odpouštíš jiným. Nezakládáme své rozhodnutí na tom, co se nám chce dělat, ale na tom, o čem víme, že je to správné.“
Ježíš řekl: „Nesuďte, a nebudete souzeni; … odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (Lukáš 6:37). Rozhodnutí odpustit a nedovolit, aby ti cizí hřích diktoval, jak se cítíš a co děláš, tě osvobodí pro život v pokoji.